"Máme rádi akci a závodění a myslíme, že nám to fakt jde. Nevěříme ničemu, co jsme sami nezažili. Heslo „Nezkusíš, nevíš“ jsme vymysleli určitě my. Rodiče nám občas nestačí, ale když nás to tak baví! Však oni si zvyknou ;) Pohyb je prostě naše vášeň. Jinak nevíme, co bychom s tou vší energií dělali. Kdo bude první u toho stromu?!.......... (frnkkkk!)"
Co je baví a co potřebují?
Tyto děti reagují „teď a tady“ v souladu s tím, co je v dané chvíli zaujme nebo jim připadá výhodné. Ve většině situací si poradí, i když se na ně nepřipravovaly, protože improvizují na místě podle toho, jak v dané chvíli „čtou situaci“. Proto je potřeba, aby co nejvíc situací zažívaly na vlastní kůži – ani ne tak proto, aby si do budoucna odnesly ponaučení, ale aby trénovaly své tělo, které jim pak samo „řekne“, co mohou fyzicky zvládnout a co ne. Mají-li pro takový trénink dostatek příležitostí, zpravidla se nezraní v situacích, které vypadají pro okolí nebezpečně, a nepouští se do situací, které by nepřežily. Hranici bezpečného rizika průběžně hledají a testují.
Tyto děti potřebují hodně podnětů a velkou svobodu. Když si něco samy zvolí, jdou do toho naplno a nesou důsledky svých rozhodnutí. Čím více volnosti jim dáme tam, kde je to možné, tím snáze se naučí dodržovat pravidla tam, kde je to nezbytně nutné.
Více k podpoře tohoto typu naleznete i na webu Šárky Mikové ve článku zde.
