Adventní čas a tradice

Adventní čas našich předků byl nabytý tradicemi, celý čas si užili do posledního dne. Přinášíme Vám přehled toho nejzajímavějšího.

 Advent je z lat. slova adventus – příchod, přicházení. Advent začíná vždy v neděli, která je nejblíže svátku sv. Ondřeje. Je dobou nejen očekávání narození božího syna, ale i dobou pokání, střídmosti a odříkání. Neděle byla od začátku základním svátkem (Ježíš měl bohoslužby v neděli ráno), proto advent začíná nedělí a zapaluje se první svíčka na věnci. V moderní době se neděle pojmenovaly jako kovová, bronzová, stříbrná a zlatá.

Keltové a tradice

barborkyŘada tradic keltů přešla i do křesťanských, vánočních zvyků. Před zimním slunovratem si Keltové nosili domů větvičky z břízy a ovocných stromů, aby jim do slunovratu rozkvetly. Za posvátnou rostlinu považovali jmelí a zdobili si jím před slunovratem obydlí. Aby jim to doma pěkně vonělo, házeli do ohně jehličí. Keltové uctívali stromy, proto v okolí domů zdobili jehličnany zlatými a stříbrnými ozdobami, ořechy a jablky. Také si rozkrajovali jablko, zda v něm najdou hvězdičku (štěstí a úspěch) nebo křížek (nemoc a smrt). O zimním slunovratu pekli medová kolečka a měsíčky – symbol slunce a měsíce. Také se o zimním slunovratu navzájem obdarovávali.

Ondřejovské čarování

Ondřejovská noc je magická už od pohanské doby. Co se komu v noci zdá, to se vyplní. Budoucnost se věštila i litím olova do nádoby s vodou. Odlitému olovu se říkalo „ondřejek“. Další věštění bylo pomocí čtyř překlopených hrnečků – byli pod nimi hlína, hřeben, kousek chleba a prsten. Hádající nevěděl, co se kde ukrývá. Když otočil hrníček s hlínou, čekala ho zkáza nebo smrt. Hřeben věštil nemoc, chleba majetek a život v hojnosti, prsten vdavky.

Barborky

Jedním ze zvyků je opatřit si „barborku“, třešňovou či višňovou větvičku. Ta se dá do vody, na teplé místo a čeká se, zda rozkvete. To by se mělo stát na Štědrý den, to pak přináší nejvíce štěstí. Mladé dívky s ní věštily budoucnost. Schovávaly ji třeba do chléva, kde bylo teplo. Když větvička rozkvetla, znamenalo to štěstí a lásku. Rozkvetlé třešňové větvičky si pak dávaly do výstřihu šněrovačky a který chlapec jim větvičku vzal, toho si pak měla vzít za muže.

Také se jako na Velikonoce vysévalo do misky obilí, podle toho jak vyrostlo se odhadovala úroda v příštím roce.

Navečer 3.prosince chodily barborky. Dívky oblečené v bílé, s pomoučněnými tvářemi či závojem přes obličej. Mohly mít kolem pasu modrou nebo růžovou stuhu. Nosily košíčky se sladkostmi a metly nebo vařečky. Zelený věneček či korunka ze zlatého papíru měly připomínat, že svatá Barbora byla ze šlechtické rodiny. Některé barborky byly hodné, děti obdarovaly sladkostmi a některé byly zlobivé, ty šlehaly metlou do oken a strkaly před něj vydlabanou tykev se svíčkou a huhlaly „mulisy, mulisy“ (což je zkomolenina slov modli se, modli se). Děti musely předvést, jak se umí modlit, později stačilo zazpívat písničku. Pokud barborky děti nazastihly, daly jim barborky nadílku do punčochy za okno.

Mikuláš

Podle legendy zdědil svatý Mikuláš značné bohatství, které ale rozdal chudým. Jedna z legend vypráví o muži, který se velmi zadlužil, zašlo to až tak daleko, že chtěl prodat své dcery. Mikuláš se o tom dozvěděl a nechal muži za oknem tři váčky plné zlaťáků. V jiné legendě, nechal zlato v punčoše, která se sušila venku a odtud vznikla tradice vkládání nadílky do punčochy. Je patronem dětí. Oslava laskavého a štědrého světce je stará téměř tisíc let. Zvyk s mikulášskou obchůzkou se v Čechách drží od 13. století. Dříve s Mikulášem, kromě čerta a anděla, chodily i další maškary. Např. husar, kominík, smrtka, koza, …

Mikulášská nadílka

mikulasDěti dostávaly perníčky, ovoce, sušené ovoce, ozdůbky. Základ většiny dobrůtek/ozdob tvořilo jablko. Do něj se zapíchaly slámky/špejle/dřívka a ty ho ozdobily. Dle množství jablek a nazdobenosti pak vznikly třesalky, ježek, svět nebo zahrádka.

Třesalka – do stopky jablka zapíchnutá špejle, na ní navěšené sušené ovoce a ozdoby

Ježek – do půlky jablka napíchané špejle se sušeným ovocem

Svět – velké jablko na třech vysokých hůlkách, jablko bylo šťopkou dolu, na tu se pověsilo menší jablko, velké jablko se ozdobilo podobně jako ježek

Zahrádka – čtyři jablka spojená špejlemi do čtverce, z každého jablka špejle zapíchnutá šikmo nahoru do pátého jablka, vznikl jehlan, taktéž ozdobit dobrůtkami, ozdobami, větvičkami

Santa Claus

V angličtině se Mikuláš řekne Nicholas, zkracováním a komolením vznikl Claus. Santa znamená svatý. Santa Claus chodí v Anglii a Americe. Ve Francii chodí otec Vánoc Père Noël a v Rusku děda Mráz (ten ale naděluje až na Nový rok). Současný vzhled Santa Clause vznikl až v roce 1931 díky reklamě Coca Coly.

Lucky

Lucie znamená „světlo“, proto je svatá Lucie patronkou světla. Je také patronkou slepců a nemocných dětí.

Např. v Itálii se k oslavě svaté Lucie pořádaly slavnosti a průvody světla. U nás je tradice trošku strašidelnější. V podvečer svaté Lucie mezi chalupami chodily bíle oděné ženštiny, se zahalenou tváří. Některé měly tvář pomoučněnou, jiné měly masku s klapajícím zobanem, škrabošku s velkými zuby z řepy. Na svatou Lucii se nesmělo příst a drát peří, Lucky tak vstupovaly do domů a kontrolovaly, zda se zákaz dodržuje. Některé kontrolovaly i zda je uklizeno a zda se děti postí. Také u sebe nosily nůž nebo srp.

Na Moravě chodily Lucky ometačky. Měly u sebe křídlo z husy a hrnek se sazemi. Ve stavení ometaly stěny a černily obličeje dětem i dospělým. Večer přepadaly muže v hospodě či venku a patlaly je hořčicí nebo poprášily moukou.

Perechta/Perchta

Je nejstrašidelnější postavou. Měla na sobě kožich a obličej začerněný sazemi nebo zakrytý červenou maskou s dlouhým jazykem. Nosila velký nůž a hrozila nenasytům, že jim rozpáře břicho. Také u sebe měla škopíček na krev a koudel, kterou měla na vycpání rozpáraného břicha. Objevovala se v předvečer svátku Lucie, Barbory nebo Mikuláše, někde chodila kontrolovat dodržování půstu na Štědrý den.

Obdarovávání

Dárky si lidé dávají odpradávna. Obdarování je výrazem přátelství, lásky. Obdarovávalo se nejrůznější božstvo, vládcové – buď jako projev úcty či z povinnosti. Také na žebráky se nezapomínalo, věřilo se, že dárce bude odměněn. Štědrost zajišťovala úspěch a štěstí. Odměňovali se koledníci a v určité dny i služebníci a čeládka. Dárky dětem jsou zvykem až od 19. století a dávaly se k betlému, stromeček ho nahradil později.

 

Symboly Vánoc

 

Betlémské světlo

Šíření betlémského světla je novodobou tradicí z roku 1986 v Rakousku, kde byl tento nápad součástí vánoční sbírky na pomoc postiženým dětem. Plamínek putuje z místa Ježíšova narození jako symbol přátelství a dobré vůle většinou evropských zemí. U nás předání světýlka zajišťují skauti. Kdy si můžete světýlko zažehnout na svoji svíčku se dočtete na www.betlemskesvetlo.cz.

Adventní věnec

venecRozsvěcení svící vychází z židovské tradice o svátcích světel Chanuka, kdy se zapalovalo průběžně osm svíček.

Tvar kruhu vyjadřuje pospolitost, běh času v cyklech. Větvičky jehličnanů jsou symbolem věčného života a plamínky svíček připomínají Krista (světlo vítězící nad temnotou). Čtyři zapálené svíčky (rozmístěny do čtyř světových stran) naznačují, že advent končí a kruh se uzavírá. Podle křesťanské liturgie by měly být 3 svíčky fialové (symbolizuje pokání, ztišení, čekání) a jedna růžová (symbolizuje radost, zapaluje se jako třetí). Červené svíčky symbolizují radost, srdce, důstojnost, štěstí a krev. Modré zase noční oblohu, očekávání, vodu.

Adventní kalendář

Luteránský teolog musel neustále dětem ve škole pro chudé děti odpovídat na otázku – Kdy už budou Vánoce? Proto jim z dřevěného kola vyrobil odpočítávání dnů – 19 svíček červených a 4 bílé nedělní. V roce 1839 tak vznikl první adventní kalendář.

Vánoční strom na náměstí

Je tradicí již stoletou. Po skončení první světové války většina měst stavěla na náměstích „stromy republiky“ a byly pod nimi pokladničky, kde se vybíraly peníze pro chudé.

Tradiční řemesla na Vánočních trzích

Hrnčíři, košíkáři, truhláři, kováři, perníkáři, pekaři. Prodávali se předměty do kuchyně, hračky, hrnky, talíře, zvonečky, figurky, ozdoby na stromeček ze slámy a kukuřičného šustí, perníčky, ozdoby z vizovického těsta, krajky, betlémy.

Perník

Původně patřil do perníků pepř. Od něj je také odvozeno slovo perník. Pochází už ze středověku, kdy byl velmi drahý, kvůli vzácnému koření. Každý perníkář si bedlivě střežil svůj recept, právě kvůli poměru nejrůznějšího koření. Těsto se dříve vtlačovalo do vyřezávaných dřevěných forem a perníky se nezdobily. To přišlo až v 19. století spolu s plechovými vykrajovátky.

Trdelník

Dříve se trdelníky dělávaly o masopustu pro koledníky. Těsto bylo namotané na tyčce a mohlo měřit až 50 cm.

Vrkoč

Vrkoč je věnec upečený z těsta. Lidé mu přikládali zvláštní moc, vycházející ze staré víry v magickou sílu kruhu. Byly různé druhy. Ty nejslavnostnější měly tvar homole. Do základního věnce se zastrčily hůlky, který ho spojovaly s horním menším věncem, a to se několikrát opakovalo. Poté se vše ozdobilo sušeným ovocem, cukrovím, stužkami, ozdůbkami.

Betlém

betlemDříve se betlém (podle místa Jěžíšova narození – město Betlém – v překladu „dům chleba“) připravoval již na začátku adventu. Betlém se obkroužil mechem a zelenými větvičkami. Ježíška a tři krále bylo zvykem rozestavět až na Štědrý den a rozsvítit u nich svíčky. Za Jěžíškem stojí vůl a osel, protože to byla tažná zvířata chudých a zároveň byly obětními zvířaty. Jejich přítomnost je symbolická.

Vánoční stromek

Dříve si lidé krášlili světnice zelenými větvemi nebo vrcholkem jedlí – ty zavěšovali špičkou dolů, na strop. Zdobili je jablky, sušeným ovocem, perníčky, oříšky. Stromek, jak ho známe dnes se poprvé objevil v 16. století, u nás se ale zvyk ustálil až v 19. století. Křesťanství pojalo vánoční strom jako symboliku pro rajský strom, ze kterého Eva utrhla rajské jablko poznání. Ozdoby tedy symbolizují jablko, řetěz hada, který svedl Evu k hříchu. Stálost jehličnanů je symbolem věčného života. Ozdobený stromek se nechává do Tří králů nebo až do Hromnic.

Vánoční ozdoby

Na venkově lidé vyráběli ozdoby se slámy, dřeva, kukuřičného šustí a jiných přírodních materiálů. Českou specialitou jsou ozdoby z vizovického pečiva. Těsto není jedlé, je jen z mouky a vody a dlouho vydrží. Tato tradice je tu již od středověku. Mnohem později, až na konci 19. století se začaly připevňovat svíčky na větve. Drahý včelí vosk byl nahrazen parafínem a svíčky si mohlo dovolit více lidí. Skleněné ozdoby měly nejprve podobu perliček smotaných do různých tvarů. Poté přibyly koule z foukaného skla.

Ryba

Už v dávných kulturách se ryba vztahovala buď ke smrti nebo k životu. Např. u Keltů byla symbolem moudrosti, v Antice patřila k Poseidonovi. V křesťanství má ryba významné místo nejen svou symbolikou, v biblickém světě je ryba základním jídlem, čtyři apoštolové byli rybáři, jeden z Ježíšových zázraků bylo nasycení tisíce lidí rybou a chlebem. U nás se ryba traduje také díky nadbytku ryb v 11. století. Bylo jich tolik, že to bylo velmi levné jídlo a ryby také patřily mezi postní jídlo. Naopak v 17. století rybníkářství začalo upadat a ryba se stala drahou lahůdkou.

Jmelí

Už od pradávna je jmelí přisuzována magická moc. Lidé věřili v jeho ochrannou sílu ještě, než se Vánoce začaly slavit. Ve starověku bylo jmelí symbolem života a ochrannou před zlými silami. Využívalo se také jako lék proti mdlobám, závratím, padoucnici. Zvyk zavěsit větvičku k nám došel před sto lety z Anglie. Jmelí pak přináší do domu štěstí, hlavně když je darované. Čím více je na něm kuliček, tím více štěstí a zvlášť pokud se jmelí zavěsí na Štědrý den za úsvitu nad stůl. Pokud se pod jmelím potká muž a žena, dívka a chlapec, mohou si dát pusu.

Jablko

Ve středověku patřilo k symbolům života, plodnosti, zdraví, svěžesti, půvabu. V řecké mytologii patří k bohyni lásky Afroditě, v pohádkách je jablko také jistým znamením, v neposlední řadě je též součástí korunovačních klenotů. Často je zmíněno v lidových písničkách a říkadlech.  Jablka patřila do nadílky od Mikuláše, pro koledníky, na štědrovečerní stůl a zdobil se jím stromeček. Hlavně kvůli dostupnosti, chuti, způsobu využití, hvězdicovitým uspořádání jadérek se stalo symbolem Vánoc.

Vánočka

vanockaTaké štědrovka, štědrovnice, pletenice, húska. Lidé se vánočkou obdarovávali už od středověku. Bylo zvykem do ní zapékat minci, kdo ji ve svém kousku našel, tomu přinesla štěstí. V hospodářstvích měli velkou vánočku na stole, a ještě každý člen rodiny, služebníci i čeládka dostali každý svou malou vánočku. Při přípravě vánočky se dodržovali různé pověry. Ten, kdo zadělával těsto musel při jeho přípravě mlčet, při kynutí vyskakovat, aby vánočka dobře nakynula. Pak si otřel ruce od těsta o kmen stromu, aby byla hojnost ovoce. První vánočku musel dostat hospodář, aby mu přivodila v hospodářství úspěch.

Štědrý den

Ráno se lidé chodili omývat pramenitou vodou, aby ochránili své zdraví. Pramenitou vodou se i pokropilo stavení. Večer se do studny házely ořechové skořápky, aby voda zůstala dobrá. O půlnoci, když zněly kostelní zvony, se vodní hladila měnila v kouzelné zrcadlo, které ukazovalo budoucnost a dívkám tvář ženicha.

Předpověď počasí na nadcházející rok zajišťovalo dvanáct plátků cibule. Podle toho, jak který plátek zvlhl, tak byl pak měsíc deštivý.

Ze skořápek ořechů se dělaly lodičky s drobnou svíčkou a pouštěly se po vodě. Cesta lodičky byla symbolem životní cesty a plamínek představoval lidský život.

Dívky házely za hlavu střevíc, zda je čeká svatba a odchod z domu (špička ke dveřím). Také chodily třást bezem či plotem a odkud se ozvalo štěkání psa, z té strany pochází budoucí ženich.

Štědrovečerní stůl

Ke štědrovečernímu stolu se zasedalo, když vyšla na nebi první hvězda, do té chvíle se muselo obstarat celé hospodářství, uklidit a vymést stavení březovým koštětem, aby se doma nedržely myši. Stůl se před jídlem obkuřoval dýmem z voňavých rostlin. Během večeře nesměl nikdo vstát, to přinášelo neštěstí. Na stůl se pokládala plachta, ze které se rozsévalo obilí, a pod ní se dala hrst zrní. Na stole či pod stolem ležela sláma, jako znak minulé a budoucí úrody. Nohy stolu se uvazovaly řetězem nebo provazem, aby rodina držela spolu a aby se nic neztratilo. Pod stůl se také mohli dát křížem dvě sekery, kterých se stolovníci dotýkali nohama, aby je nebolely (železo mělo ochranný význam). Dostatek peněz měla zajistit mince pod talířem (nebo rybí šupina). Počet lidí u stolu by měl být sudý, jinak nastane neštěstí či úmrtí v domě. Proto byli ke stolu zváni i žebráci nebo se prostřelo pro sudý počet stolovníků. Pokud v hospodářství během roku někdo zemřel, i pro něj se na stůl položil prázdný talíř. Po večeři se jídlo neuklízelo, nechávalo se pro „dušičky“ či pro andělíčky jako pocta mrtvým.

Štědrovečerní hostina

Na stole byl pecen chleba a všechny plodiny, které se v hospodářství pěstovaly, včetně mléka a medu. Prvním jídlem byl kousek chleba s medem nebo česnekem, kvůli ochraně. Poté polévka, nákypy z luštěnin a hub, kaše slané i sladké z prosa, pohanky, krupice. Sladilo se pracharandou (sušené hrušky) či medem. Také se dělala odvárka buď jako kompot nebo omáčka, kterou se polévalo pečivo. Po celou dobu Vánoc byla na stole vánočka. Aby bylo jídla v následujícím roce dostatek, muselo ho být dostatek i na štědrovečerním stole a mělo zbýt i na výslužky. Chystalo se devatero jídel, protože devítka se považovala za symbol úplnosti. Navíc po celodenním půstu, aby se objevilo zlaté prasátko, je člověk při chuti.

Rodina, případně i s čeládkou, společně snědli jablko, aby zůstali pospolu. Také se okrajovala slupka a dle délky se usuzovala délka jejich života. Nejznámější je rozkrojení jablka napříč, zda se objeví hvězdička pro zdraví, křížek věstil smrt, narušený jádřinec potíže.

Koledování

Na Štědrý den chodily hlavně báby ometačky a kališi. Za kališe se převlékali hlavně mlynářští, pivovarští a pekařští tovaryši. Stejně jako báby ometačky ráno vpadli do krámů, hospod a kaváren. Měli vysoké bílé čepice a všechno smetákem nebo husím křídlem ometli, aby bylo na vánoční hody čisto. Za to dostali výslužku, vánočku, pivo apod. Obcházeli také perechty, které strašily děti, aby dodržely půst. V noci chodili pastýři a před každým stavením s dobytkem zapráskali bičem a zatroubili na troubu. Do oken házeli hrách pro mláďátka, aby se jich v následujícím roce hodně narodilo.

 

bara

Tento článek pro Vás připravila:

Ambasadorka Bára

Bára před nástupem na rodičovskou dovolenou 9 let učila v různých typech mateřský škol – v klasické státní, soukromé Montessori a fakultní přírodovědné školce. Prošla kurzem Montessori 3 – 6 let a EVVO koordinátorem v MŠ. Miluje čtení, tvoření a přírodu. V červnu 2020 se jí narodil syn Frederik. Říká, že i přes spoustu zkušeností s dětmi zjišťuje, co stále ještě neví a neumí. 

Hodnocení obchodu

Zobrazit všechna hodnocení >>
x

Nastavení cookies

Používáme cookies, abychom Vám umožnili pohodlné prohlížení webu a díky analýze provozu webu neustále zlepšovali jeho funkce, výkon a použitelnost

Nezbytné (vždy aktivní nelze vypnout)
Tyto cookies jsou potřeba, aby web fungoval správně
Analytické
Pomáhají nám pochopit, jak web používáte. S jejich pomocí ho můžeme zlepšovat
Profilující (marketingové)
Díky těmto cookies vám můžeme zobrazovat relevantní obsah a reklamy, které pro vás mohou být zajímavé a užitečné