DŮLEŽITÉ OZNÁMENÍ! Přátelé, kamarádi, zatím co Vy budete barvit vajíčka a pobíhat s pomlázkou, plánujeme přestěhovat sklad do většího. Ale aby vše proběhlo v pořádku tak, jak má, musíme od 18.4. na cca 3-4 týdny zavřít eshop. Poslední expedice tak proběhne 17.4. Pokud si přejete ještě zásilku obdržet před uzavřením, prosím objednejte si nejpozději do 15.4. večer, a to pouze zboží, které máme skladem. Již provedené objednávky vyřešíme bez ohledu na stěhování. Předem děkuji za pochopení a doufám, že nám zůstanete věrní. V opačném případě to totiž stěhujeme zbytečně ;) Budete mi chybět, ale věřím, že to bude krok k lepšímu. Držte nám palce. Valina s rodinou

Polarizace pozornosti

03 koncentrace2Na počátku 20. století v Římě byla otevřena první škola pro děti ve věku od tří do šesti let. Tento nestandardní typ školy byl nazván Dům dětí (Casa dei Bambini). Maria Montessori v něm byla jmenována ředitelkou, a právě zde učinila svůj klíčový objev, který pojmenovala polarizace pozornosti. Zjednodušeně můžeme toto označení chápat jako mimořádně hluboké soustředění na jednu konkrétní činnost (nebo také ponoření se do konkrétní činnosti).

Tenkrát sledovala děvčátko, které velice soustředěně vkládalo válec do dřevěného otvoru a zase jej vyndávalo: „Řekla jsem tedy učitelce, aby nechala ostatní děti zpívat a pohybovat se po místnosti. To holčičku nikterak nevyrušilo v její práci. Vzala jsem tedy opatrně židličku, na které seděla, a zdvihla ji i s ní na malý stolek. Když jsem ji zdvihala, přitiskla k sobě předměty, s nimiž pracovala, položila si je na kolena a pokračovala dál ve své činnosti. Od chvíle, kdy jsem začala počítat, zopakovala celé cvičení dvaačtyřicetkrát. Pak přestala, jako by se vracela z nějakého snu, a usmála se. Oči jí jasně zářily, když se rozhlédla kolem sebe. Vůbec si nevšimla, co jsme dělali, když jsme ji chtěli vyrušit.“

Polarizace pozornosti není úplně běžně používaný pojem, ale v Montessori pedagogice se jedná o jednu z klíčových charakteristik (více o základních myšlenkách čtěte zde). Sama Marie Montessori tento objev označila jako východisko své pedagogické koncepce.

Díky polarizaci pozornosti je možné účinně podporovat přirozený vývoj dítěte. Avšak aby se dítě bylo schopné takto intenzivně ponořit do nějaké činnosti a současně se svou pozorností odpoutalo od vnějšího prostředí, je nutné sledovat senzitivní období dítěte (tomuto tématu se budeme věnovat v dalším článku). Na základě tohoto sledování potom můžeme nabídnout vhodné aktivity, které dítě přitahují a rozvíjejí. Dále je nutné zajistit, že učitel/rodič/průvodce dokáže připravit dítěti vhodné prostředí, umí podpořit iniciativu dítěte a dá dítěti potřebnou svobodu pohybu a volby činností (více o svobodě si můžete přečíst v tomto článku).

Závěrem je nutné ještě zmínit, že samotný průběh polarizace pozornosti je cyklus složený ze tří na sebe navazujících fází:

Na začátku můžeme u dítěte pozorovat hledání, očekávání, neklid. U každého typu dítěte to bude vypadat jinak. Tímto je charakteristická právě přípravná fáze. Dítě hledá podněty, které ho osloví a které odpovídají jeho vnitřním potřebám. Nevědomky v tuto chvíli vyhodnocuje jak vnější znaky aktivity/předmětu (tvar, velikost, barva), tak své vnitřní podněty (potřeby), které jsou ovlivněné znalostmi a zkušenostmi dítěte.

03 koncentrace

Druhá fáze je označována jako fáze velké práce. V této fázi se dítě intenzivně věnuje jedné činnosti, kterou opakuje tak dlouho, dokud nedosáhne nasycení. Dítě je tak soustředěné, že nevnímá žádné podněty z okolního prostředí. Je žádoucí, aby dítě mělo možnost provádět takovou činnost, která by ho intenzivně pohltila, opakovaně (v ideálním případě denně). Některé děti ovšem budou s úkolem hotovy velmi rychle. Naopak budou potřebovat činnosti velmi rychle střídat, dožadovat se změny. I toto nastavení je potřeba respektovat a prostředí tomu přizpůsobit.

Závěrečná fáze je nazývána fáze klidu. V tuto chvíli dochází ke zklidnění, zpracování vjemů a poznatků. Dítě je nasycené prováděnou činností, je energické, uspokojené a má radost. V této fázi je dítě vedené, aby si uklidilo svůj pracovní prostor (stolek, kobereček) a aby vrátilo pomůcky (nebo hračky) na své místo. Do určitého věku úklid simulujeme vlastním příkladem, poté dítě doprovázíme, vybízíme k úklidu a následně úklid přenecháme. Jde o postupný proces, stejně jako u všeho. Se svobodou přichází i větší zodpovědnost.

Připravit takové prostředí a aktivity však není úplně snadné a vyžaduje od rodiče/učitele/průvodce, aby byl respektujícím, citlivým a vnímavým pozorovatelem. Začít se však dá i studiem např. senzitivních období, kterým se budeme věnovat příště.

Literatura:
MONTESSORI, Maria. Tajuplné dětství. Přeložil Jan VOLÍN. Praha: Triton, 2012. ISBN 978-80-7387-382-0.
ZELINKOVÁ, Olga. Pomoz mi, abych to dokázal: pedagogika Marie Montessoriové a její metody dnes. Praha: Portál, 1997. Pedagogická praxe (Portál). ISBN 80-7178-071-5.

CO BY VÁS MOHLO JEŠTĚ ZAJÍMAT?
Pomůcky pro nejmenší
 | Montessori pomůcky | Hudební nástroje | Materiál na tvoření | Nábytek | Didaktické hračky

Tento web používá soubory cookies. O tom jak píšeme více zde. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.