Montessori a svoboda

02 nezavislostSvoboda, jak jste se mohli dočíst v článku Základní stavební kameny Montessori pedagogiky, je jedním ze základních požadavků Montessori teorie i praxe. Mnoho z nás si však pod pojmem svobodné dítě představí dítě, které nemá žádné hranice, dítě, které si dělá, co chce, bez ohledu na prostředí či ostatní děti (i dospělé).

V žádném případě tomu tak není. Jedná se o "svobodu v rámci hranic" a hranice zde určuje to, zda je dítě schopné již za své chování převzít odpovědnost nebo ne. Hranice se rozšiřuji se zájmem dítěte. Pokud například dítě projeví zájem o to, že chce krájet nožem, musí být ale také schopné převzít zodpovědnost za své chování a dodržet určená pravidla krájení. Pokud pravidla nezvládne dodržet, není ještě dostatečně připravené. Touha po zkoušení nového je ale postupně nutí "neukázněnost" trénovat. Zvědavost dětem tedy právě v rozšiřování hranic pomáhá. Často dětem ve svobodě v tomto smyslu spíše brání strach rodiče.

Sama Maria Montessori říká: „Když hovoříme o svobodě malého dítěte, neznamená to, že chceme tolerovat nebo snad podporovat neukázněné chování a bezúčelnou činnost, jaké se děti věnují, pokud je ponecháme samy sobě. Svobodou máme na mysli to, že jeho život osvobozujeme od překážek, které brání jeho normálnímu vývoji.“

Marie Montessori ve své práci zdůrazňuje čtyři různé typy svobody, které jsou ve vzájemném vztahu: svoboda biologická, sociální, pedagogická a mravní.

Zajištění biologické svobody je velice jednoduché. Takové svobody je dosaženo, pokud se dítě může vyvíjet podle svého vnitřního plánu (např. každé dítě se začíná zajímat o písmena v různém věku) a potřeb organismu. Jedná se vlastně o podporu přirozeného svobodného vývoje.

Sociální svobodou je myšlen proces osvobozování se od závislosti na společnosti, resp. na rodičích či jiných dospělých osobách. Samotným vývojem dochází k rozvoji sociální svobody – dítě se stává samostatné (např. dítě, které se naučí plazit může na základě své vlastní vůle pohybovat v prostoru). S rozvojem samostatnosti se také vyvíjí poslušnost, která je však chápána jako určitá zralost, vyrovnanost a přijetí společenských norem a vlastní zodpovědnosti. Nemluvíme zde o poslušnosti, kdy se dítě stává loutkou dospělých. Jde spíš o to, že se svobodou jde ruku v ruce zodpovědnost. Vždy je potřeba zvážit zralost dítěte v aktuální situaci.

02 školaVe škole/školce je pak uplatňována svoboda pedagogická, kdy si dítě svobodně volí činnost, která vychází z jeho potřeb, tedy není mu nucena ze strany pedagoga. Prostředí ve škole musí tedy být dostatečně podnětné. Je to takové prostředí, které dítě motivuje k práci s připravenými pomůckami, jejichž systém umožňuje samostatné dosažení cíle (bez asistence dospělých) pomocí malých přesně strukturovaných kroků. Je ale vždy potřeba brát v úvahu i osobnost dítěte. Jsou děti, kterým bude svoboda výběru vyhovovat, jsou ale i děti, které potřebují více společné práce, protože se učí spíše nápodobou a interakcí s ostatními. Obě varianty jsou v pořádku. Montessori se snaží přistupovat ke každému dítěti individuálně a stejně tak by měli i průvodci. Ovšem i ti jsou jen lidmi. Pedagoga vždy vyhledávejte podle osobnosti a sympatií, ne podle pedagogického směru.

Mravní svoboda podle učení Marie Montessori znamená formování osobnosti dítěte tak, aby ho vnitřní svoboda při rozhodování vedla k dobrovolnému mravnímu jednání (tedy synonymy vyjádřeno slušnému/ zdvořilému/ způsobnému jednání).

Svobodný člověk dle Marie Montessori je takový člověk, který dokáže ovládnout sama sebe, zná své potřeby, schopnosti a slabosti a dokáže s nimi rozumně nakládat. Cesta k takové svobodě není samozřejmá, ale vzniká díky každodennímu získávání zkušeností v kontaktu s vnějším světem. Někomu to půjde snáze, někomu hůře, ale každý je jiný a může světu nabídnout něco jiného. Tam, kde někdo slyší povrchní, osobně vidím člověka se smyslem pro estetiku. Kde jiní vidí uzavřeného, já vidím člověka se smyslem pro detail. Važme si lidí, kterým nerozumíme, protože mají vlastnosti, které nám chybí. Dohromady se doplňujeme a vytváříme tak celek.

Literatura:
MONTESSORI, Maria. Objevování dítěte. Vydání druhé, v Portále první, revidované. Přeložila Vladimíra HENELOVÁ. Praha: Portál, 2017. ISBN 978-80-262-1234-8.
ZELINKOVÁ, Olga. Pomoz mi, abych to dokázal: pedagogika Marie Montessoriové a její metody dnes. Praha: Portál, 1997. Pedagogická praxe (Portál). ISBN 80-7178-071-5.
KASPER, Tomáš a Dana KASPEROVÁ. Dějiny pedagogiky. Praha: Grada, 2008. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-2429-4.

CO BY VÁS MOHLO JEŠTĚ ZAJÍMAT?
Pomůcky pro nejmenší | Montessori pomůcky | Hudební nástroje | Materiál na tvoření | Nábytek | Didaktické hračky

Tento web používá soubory cookies. O tom jak píšeme více zde. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.